Český název: Hroznýš královský

Výskyt: Jižní a střední Amerika

Velikost: 140–450 cm

Zbarvení: krémově hnědá, hnědá, černá, červená, bílá – krémový podklad a tmavě hnědá sedla na hřbetě, tmavší do červena zbarvený ocas.

Tělo: mohutné tělo s výrazně oddělenou trojúhelníkovou hlavou

Terárium: 160 x 90 x 90 cm (dle poddruhů)

Chov: Velké, silné a svalnaté tělo symbolizují tohoto velmi oblíbeného hada. Jeho chov je snadný a nevyžaduje žádná specifika bránící jeho pořízení začátečníkovi. Jediným o to však více důležitým faktem je jeho tělesný vzrůst a síla. Proto při manipulaci s tímto hadem je třeba dbát určitých zásad a pravidel. Tento had se ve volné přírodě vyskytuje na velmi rozsáhlém území a z tohoto důvodu je známo i mnoho různých barevných a velikostních odchylek dle jednotlivých lokalit výskytu. Tyto varianty a poddruhy hroznýšů jsou od sebe občas diametrálně odlišné a o to horší je přístup některých chovatelů při křížení těchto „čistých“ forem. Z tohoto důvodu je převážná většina dnes chovaných hroznýšů kříženců jednotlivých barevných poddruhů. Mnozí z nich jsou vzhledově hezcí a domestikovaní natolik, že se z nich stali domácí mazlíčci. Naštěstí v poslední době je trend spíše opačný a chovatelé se snaží chovat, rozmnožovat a udržovat čisté linie těchto hadů. K ozdravení populace v zajetí tak přispěla řada importů z volné přírody.
Chov tohoto hada je poměrně jednoduchý a v případě kříženců dospělá zvířata zřídka překročí délku 270 cm. Těžko se dá určit minimální délka hada schopného se pářit, toto vše vychází dle poddruhu nebo kondice jedinců. Každopádně lze říci, že pohlavně dospívají v cca. 2,5–4 letech. Teplota v teráriu pro tohoto hada by se měla pohybovat kolem 28 °C s lokálním ohřevem. V noci teploty nižší mezi 20–25 °C. Teploty by v teráriu neměly klesnou pod 20 °C. Rozmnožování těchto hadů není komplikované a při dodržení základních podmínek a dobré kondice obou jedinců je to více méně jen otázka času. Páří se na podzim nebo na jaře, a po cca. 100–150 dnech samice rodí 10–50 živých mláďat. Hroznýši jsou živorodí a mláďata přicházejí na svět již samostatná. Společně s mláďaty samice „porodí“ i neoplozená vejce. Velikost mláďat u těchto hadů je poměrně velká a mláďata dosahují při narození 35 – 50 cm. Po prvním svleku přijímají mláďata již odrostlá holata a v některé případě i malé myši (skákavky). Při chovu hroznýše by mělo terárium obsahovat dostatečně velkou nádrž na vodu, nejlépe zabezpečenou proti překlopení a schopnou unést váhu hada. Hroznýši velmi často využívají tuto nádrž a je skoro pravidlem že do vody „odkládají své výkaly“.

I přesto, že dokáží tito více než 2 metry dlouzí a silní hadi nepěkně kousnout, jejich agresivita je spíše vyjímečná a lze je doporučit všem „uvědomělým“ chovatelům.

Boa constrictor constrictor Surinam

Tato velmi barevná a kontrastní forma hroznýšů se právem řadí mezi nejkrásnější hroznýše vůbec. Je zařazena mezi červenoocasé "Red Tail Boa" hroznýše stejně jako Guyana nebo Peru. Forma Surinam je velmi podobná formě Guyana a pravděpodobně se jedná o tutéž formu, rozdělenou pouze lidskou hranicí. Velikost Surinamských hroznýšů se pohybuje v průměru od cca. 170-240 cm. Tito hroznýši jsou poměrně náročnými chovanci, zvláště v prvních 1-2 letech je možné velmi časté zvracení potravy. Je vhodné tyto hroznýše nepřekrmovat, krmit holou neosrstěnou potravou, nejlépe pak potkaními holaty v intervalu cca. 14 dní. Oproti klasickým křížencům tito hroznýši, i vlivem pomalejšího přijmu potravy, roustou pomaleji a k páření bývají připraveni až ve věku cca. 3 let u samců a 4 let u samic. Osobně chováme F1 generaci a problémy se zvracením jsou stejné jako u importů. Tito hroznýši vyžadují malinko vyšší vlhkost, proto je idealní rosit terárium každý druhý den po ránu. Tato zvířata, import i F1, vyžadují klid a minimum stresu. Zvláště potom v prvních měsících a letech života. Jakékoli negativní vlivy jsou opětovány zvracením potravy. Jakmile se ovšem podaří zvířata "stabilizovat" a rozkrmit, stávají se běžnými chovanci jako ostatní hroznýši. U této formy jsou odchovy stále ještě vzácností. V celé Evropě se daří tyto hady rozmnožovat pouze několika málo chovatelům. Postupně jich příbývá, ale stále to ještě nedosahuje úspěchů jako z jinými formami např. Honduras, Peru apod.